2. pokračování článku Dekarbonizace živelná, nebo řízená
Energetická soustava od výroby po přenos, distribuci a obchod postupně vyrůstala a budovala se desítky let a díky tomu za nejoptimálnější cenu stabilně dodávala zákazníkům elektrickou energii. Pokud říkám, že vyrůstala, tak myslím, že se za přítomnosti omezujících faktorů plynoucích z fyzikálních zákonů a při respektování ekonomických zákonitostí, vytvořil funkční systém.
Soustava hledala své technické a ekonomické optimum. Zvyšovala se podstatným způsobem účinnost využití primárních zdrojů a ty použitelné se postupně rozšiřovaly.
Funkčním systémem myslím systém velkých elektráren, které dodávají energii do přenosové soustavy. Odtud teče elektřina do distribučních soustav až k zákazníkům. Systém, který zabezpečuje nepřetržitost dodávky a parametry dodané energie. Systém, který je propojen po celé Evropě a kde je již tři desítky let prosazován směr liberalizace trhu s elektřinou, za účelem dosažení co nejnižší tržní ceny, transparentním setkáváním nabídky a poptávky.
Systém, zabezpečující dostatek (přebytek) energie. Systém, který historicky postupně využívá koncentrovanější zdroje energie od biomasy, přes uhlí, ropu, plyn až k využití jaderné energie. Systém, který směřoval k budování velkých zdrojů a robustní soustavy. A také systém, který umožňoval nejrozvinutějším zemím jejich prudký hospodářský růst.
Ale také systém, který značně zatěžoval životní prostředí. Systém, který se na základě regulací začal ekologizovat (odprášením, odsířením, denitrifikací, demerkurizací) a dále zvyšoval účinnost využití primárních zdrojů, tj. snižování emisí CO2. Mám na mysli regulaci, kterou známe pod názvem BAT a BREF.
Naprosto novými prvky, které zásadně ovlivňují systém, se v minulosti staly emisní povolenky a budování nízkoemisních zdrojů, tažené masivními dotacemi. Tyto dvě skutečnosti ve svém důsledku ovlivňují prioritu a způsob nasazování zdrojů, a tudíž i jejich ekonomiku a skladbu výrobního portfolia. Ve finále značně ovlivňují cenu energie na burze, i tu pro konečného spotřebitele.
Nelze nic namítat proti tomu, že zdroje emitující (lépe “přímo” emitující) CO2 jsou zatíženy dodatečným nákladem tak, aby byly zvýhodňovány zdroje méně emitující a tím se celkové emise snížily. Je otázkou, zda efekt snížení emisí v důsledku zavedení povolenek skutečně nastal. Našel se ale způsob, který mohl a měl financovat transformaci energetiky.
Podpora budování bezemisních zdrojů je také v pořádku, bez podpory by se prostě nevybudovaly. Ale to, aby ve finále dodávaly energii do sítě, byly plnohodnotnou částí systému, tak to není jen o budování zdrojů, ale o nákladné změně celého systému energetické soustavy.
Zatím je energetický systém technicky schopen absorbovat externality vnášené bezemisními zdroji, ale již nyní se projevují důsledky. A to jsou právě ty výkyvy cen na denním trhu, nikoli stabilně nízká cena. To jsou zvýšené nároky na regulaci soustavy, nová úzká místa v přenosové a distribuční soustavě. A v neposlední řadě nahodilé vytlačování původních zdrojů z trhu tak, že tyto se dostávají na hranici provozovatelnosti z pohledu ekonomiky. Společným rysem těchto externalit je jejich nahodilost.
Takže podtrženo, sečteno, když už chceme do nějakého dlouhodobě rostoucího systému vnést zásadní změnu, měli bychom znát jeho základní pravidla fungování a dobře si rozmýšlet následky a snažit se je eliminovat. To se dle mého nyní neděje.
Směr dekarbonizace, snižování zátěže životního prostředí, je správný, nutný a proveditelný. Jen jak to často bývá, cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly…
Příště se zaměřím na popis základních externalit z pohledu přírodních zákonů.
Vladimír Hlavinka, vlastník ORGREZ Group a zakladatel ORGREZ ECO