Lidské konání je udržitelné, je-li racionální

Autor článku: Michal Moroz, Business Development Manager

K principům udržitelnosti se otevřeně hlásím, a to nikoli navzdory mým konzervativním názorům, nýbrž právě s ohledem na ně. Udržitelnost je totiž podle mne navýsost konzervativní hodnotou. Abych mohl tento postoj vysvětlit, musím udržitelnost nejprve definovat. Můj výklad je přitom zdánlivě jednoduchý:

udržitelnost = racionalita

Podle Wikipedie lze racionalitu (z lat. ratio, rozum a rationalis, rozumný) definovat jako rozumnost či
rozumovost, tj. schopnost myslet, rozhodovat se a jednat na základě rozvahy, případně rozumných
účelů a cílů, které lze obhájit důvody. Geniální definice udržitelnosti, nemyslíte?

Lidské konání se stává udržitelným, je-li vedeno racionálním uvažováním a rozhodováním, opírajícím
se o rozum, znalosti a zkušenosti. Jen takové jednání vede k dosažitelným a současně k dlouhodobě
udržitelným výsledkům. Ať už se jedná o podnikání, politiku, občanskou společnost nebo o náš
rodinný život.

Zdánlivě snadná je v tu chvíli i definice neudržitelnosti. Je jí iracionalita, tedy nedokonalé lidské
chování, kdy myslíme, rozhodujeme se a jednáme na základě emocí, návyků, předsudků, absence
informací a dalších „iracionálních“ faktorů.

Pouze opíráme-li se o ověřené vědecké poznání, mnohaleté praktické zkušenosti odborníků a
spolehlivá data, může být naše jednání dlouhodobě udržitelné. A to zejména v tak složitých vědních
oborech, jakými jsou energetika, ekologie nebo klimatologie.

Nejvyšší čas se poučit racionální sebereflexí

Problém nastává především tehdy, chovají-li se iracionálně autority, kterým máme tendenci
přirozeně důvěřovat. To platí zejména pro vědce nebo pro volenou politickou reprezentaci. Avšak
mýlit se je lidské, ani vzdělaní a inteligentní lidé nejsou imunní vůči emočnímu nátlaku a manipulaci.

Skutečně nebezpečným excesem proto bývá vědomě iracionální jednání autorit, které je navenek
vydáváno za jednání racionální. Zpravidla je takové chování motivováno osobními zájmy, resp.
úmyslem získat osobní prospěch, ať už jde o popularitu, moc nebo peníze. Společenská nebezpečnost
takového jednání může být nesmírně vysoká, zvlášť když se k minoritě sledující osobní prospěch
přidají v dobré víře další lidé.

Dobrým příkladem posunu od racionality k iracionalitě je energiewende, program transformace
německá energetiky. Jejím původním cílem z roku 2010 bylo zajištění ekologicky šetrné, cenově
dostupné a bezpečné dodávky energií s minimem skleníkových plynů. Šlo o cíl nepochybně
ambiciózní, ale jinak veskrze sympatický. 

Jenže o rok později přišla Fukušima a němečtí politici se pod vlivem emocí rozhodli přidat
ke snižování emisí skleníkových plynů (až o 95 % do roku 2050) ještě kompletní vyřazení jaderné energie (do roku 2022). A není náhodou, že jim u toho tleskali v Kremlu. A nejen tleskali. Také do
Německa posílali spousty peněz, které končily u tamní protijaderné lobby. Z ambiciózního plánu se
stal rázem plán naplňující všechny znaky iracionality.

Politici svým závazkům skutečně dostáli a o 12 let později odstavili všechny německé jaderné
reaktory. Jenže rozsáhlé solární a větrné parky stále nezvládají pokrýt poptávku, takže chybějící
elektřinu produkují naši západní sousedé ve stárnoucích uhelných elektrárnách nebo ji nakupují
z okolních zemích. Navíc vítr fouká v Německu pohříchu především na severu, zatímco velká část
průmyslu zůstává na jihu. Chybí dostatek přenosových tras a možnosti skladování energie zůstávají
velmi omezené. To vše se promítá do vysokých cen energií, které snižují konkurenceschopnost
německého průmyslu.

Člověk by v takové situaci očekával racionální sebereflexi. Namísto ní si německý ministr průmyslu
Robert Habeck v médiích stěžuje na Francii, která podobně jako řada dalších zemí EU sází na jádro a
chystá se do něj dál masivně investovat: „Nemám problém s tím, že Francie vlastní jaderné
elektrárny; jde mi o to, že provozovatel jaderných elektráren může nabídnout levné ceny pod tržní
hodnotou“. Přičemž onou tržní hodnotou má na mysli německé ceny, pokřivené emisními
povolenkami, dotacemi na zelené zdroje a dalšími státními regulacemi.

No a proč to vlastně všechno píšu. Protože udržitelnost je téma, které se týká každého z nás.
Evropská unie totiž schválila směrnici o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD - Corporate
Sustainability Reporting Directive). Ta si klade za cíl zlepšit dostupnost a spolehlivost informací o
udržitelnosti a zároveň vytvořit kulturu transparentnosti v oblasti dopadu firem na životní prostředí a
společnost. Směrnice zavede také povinnost ověřovat vykazované informace o udržitelnosti. O jaké
informace půjde, stanoví nedávno publikované standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti (ESRS -
European Sustainability Reporting Standards). Povinnost postupovat podle těchto pravidel budou mít
největší společnosti už od příštího roku.

Nevítaná evropská směrnice, nebo vítaný impuls pro strategii?

Pro poradce je CSRD podobná příležitost jako GDPR. Takže se na vás určitě už dnes valí ze všech stran
nabídky, které slibují uvést vás do souladu s evropskými standardy, nastavit vaši strategii a cíle
udržitelnosti. A právě tady a teď je na místě zpozornět. Protože na rozdíl od GDPR, tohle není „jen“
další nepříjemná regulační povinnost. Tady se hraje o vaši budoucnost. Protože udržitelností se
v tomto případě nemyslí nic menšího než udržitelnost vašeho obchodního modelu.

Proto musí být vaše strategie a cíle v první řadě racionální, neboť na jejich proveditelnosti závisí nejen
budoucí zisky vašich akcionářů, ale i pracovní místa vašich zaměstnanců, sociální status komunit a
prosperita lokalit, v nichž podnikáte. Tohle totiž není o ničem menším než o tom, jestli bude vaše
společnost za dalších deset nebo patnáct let existovat, bude schopná inovovat a držet krok se svou
místní, evropskou i mezinárodní konkurencí.

Pokud přijmete moji tezi, že udržitelně znamená racionálně, věřím, že se vám bude s ESG žít daleko
lépe. A třeba se ze zavádění nevítané evropské směrnice stane vítaná příležitost úniku ze smyčky
každodenních provozních schůzek. Vždyť jak často míváte příležitost zastavit se, koncepčně se
zamyslet a diskutovat s vaším týmem o dlouhodobé strategii vaší firmy?

Ať už se do toho pustíte sami, nebo si k tomu někoho přizvete, mám pro vás jednu dobře míněnou
radu a krátké selfpromo. Dělat věci racionálně znamená stavět na zkušenostech, na vědeckých
poznatcích a na tvrdých datech. Což je způsob, který aplikujeme s kolegy z týmu ORGREZ ECO.
Opíráme se přitom o jejich letité a zcela jedinečné know-how v oblasti energetiky a ochrany životního prostředí, které s Honzou Humlem obohacujeme o datovou integraci a pokročilou analytiku. Ale o
tom zase příště.