Lidé, kteří uvěří a jednají podle těchto tvrzení, očekávají nějaký výsledek. Ale ten se nedostaví. Jsou pak zklamáni v přehnaných očekáváních, a jsou-li zklamáni, odmítají mnohdy i účelné věci.
Jaké tvrzení mám na mysli. Obnovitelné zdroje nám dlouhodobě zajistí levnou energii. Očekávání, které dle mého bude zklamáno, je to, že tu levnější energii spotřebitel na faktuře nepocítí. Z času na čas se objeví levnější energie na burze, a to ještě na krátkodobém trhu, navíc v časech, kdy spotřebitel energii nebude potřebovat.
Pojďme ale postupně. Pravdou je, že fotovoltaické elektrárny, větrné elektrárny a vodní elektrárny mají nulové palivové náklady, takže zjednodušeně můžeme říci, že vyrábí z pohledu proměnných nákladů nejlevnější energii. Ale na druhou stranu ji vyrábí nikoli tehdy, kdy ji spotřebitel potřebuje, ale tehdy, když jsou podmínky (fouká vítr, svítí slunce). Takže z pohledu obchodníka nebo spotřebitele tato energie nemá stejnou hodnotu jako energie, jejíž dodávka je zaručena.
Navíc vítr a fotovoltaika často pracují v souběhu, čímž vytváří období s přebytkem energií, která ale nenachází spotřebitele. Výroba z fotovoltaiky také z větší části míjí ranní a večerní špičky odběru energie. Tento souběh, a neschopnost vyrábět trvale, vnáší do soustavy externality. Co myslím externalitami? Jednak je to nutnost mít v síti dodatečné zdroje, které budou provozovány nikoli optimální dobu v průběhu roku, ale budou využívány v období bez dodávek z obnovitelných zdrojů. Tyto zdroje budou muset rozpustit své fixní náklady do krátkého úseku výroby nebo jim budou muset být náklady kompenzovány pomocí kapacitních nebo jiných plateb.
Z pohledu distribuce a přenosu vnáší obnovitelné zdroje nutnost značných investic do soustavy, hovoří se až o 500 miliardách, a tyto investice budou zaplaceny spotřebiteli ať již v regulované složce, kterou platíme za energie nebo budou ze státního rozpočtu, a tudíž z daní.
Když už ty zdroje budeme mít, bude potřeba podpořit schopnost využít elektřinu z nich vyrobenou v maximální míře. Podpořit akumulaci (baterie, fázová přeměna…), využití v dopravě, transformace do vodíku. To se sebou samozřejmě nese další investice a nutnost dotací, které jsou v konečném důsledku také vybírány od konečného spotřebitele.
Z pohledu obchodního. Obchodník na sebe bere odpovědnost za dodávku, kterousi snaží zajistit na trhu forwardovými nákupy, které směrem k blížícímu se okamžiku dodávky optimalizuje dle stavu portfolia a cen na trhu. Přijetí rizika z pohledu nezajištěné dodávky z obnovitelných zdrojů nemá pro obchodníka odpovídající hodnotu, riziko nedodávky či odchylky je příliš velké vzhledem k možnému zisku.
Další externalitou je cena za odchylku. S rostoucí nahodilostí ve výrobě, nebo i na straně spotřeby, která má v sobě vnořenou vlastní výrobu, se zvyšuje pravděpodobnost nezvládnutí odchylky, a tím lze očekávat její velice volatilní a pravděpodobně rostoucí cenu. Pořád se bavím o obchodních modelech, které jsou nyní a do kterých je neřízeně „vhozena“ výroba z obnovitelných zdrojů.
Takže podtrženo sečteno, obnovitelné zdroje mají nízké proměnné náklady, ale využití energie z nich s sebou nese dodatečné náklady a investice, které celkově prodražují provoz soustavy a jejich neřízené rozšiřování spíše povede ke zvýšení cen pro konečného spotřebitele, než ke snížení.
Nejde o maximální instalovanou kapacitu, ale podmínky pro efektivní využití
Má tedy smysl soustředit se na budování výrobního portfolia obnovitelných zdrojů? Jednoznačně ano.
To, co jsem popisoval je stav, kdy se bez změny systému snažíme do standardních energetických a obchodních modelů dostat výrobu, která má svoje výrazná specifika a bez dotací by vůbec nevznikla.
Na druhou stranu, podíváme-li se na to z dlouhodobého hlediska, vývoj jaderných elektráren taky trval značnou dobu. Začlenění velkých bloků, málo regulovatelných s sebou neslo podobné počáteční pochybnosti.
Proč tedy ano? Jedná se o nevyčerpatelný zdroj energie. Prostě tady s námi bude a „palivo“ bude pořád zadarmo. Žádné závislosti, žádný OPEC, Putin, prostě vstup za nula a dostupný.
Z pohledu alespoň částečné dodávky, situované co nejblíže spotřeby, navržené tak, aby vše, co se vyrobí, se na stejném místě i spotřebovalo, dojde k jistému snížení nákladů na silovou složku energií a částečné kompenzaci závislosti na trhu.
Dále, ať chceme nebo nechceme, dopočítáme-li všechny uhlíkové a jiné stopy, asi dojdeme k závěru, že je to výroba významně méně zatěžující životní prostředí.
Co nás čeká, je nikoli soutěž o maximální instalovanou kapacitu v obnovitelných zdrojích, ale vytvoření takových podmínek, kdy se maximální množství vyrobené energie z obnovitelných zdrojů dostane ke spotřebiteli a účelně spotřebuje. Tím dojde ke snížení produkce CO2 a kvůli tomu to děláme. To už opravdu není o bezhlavém stavění obnovitelných zdrojů za každou cenu, ale jejich citlivém zasazování do systémů, energetických center, balancování výroby a spotřeby, úpravě spotřeby a akumulaci. A to je přesně to, o co se snažíme ve společnosti ORGREZ ECO.
Vladimír Hlavinka, majitel ORGREZ